Obsah stránky
Schmidt, Maximilian (zvaný Waldschmidt)
Maximilian Schmidt (* 1832 , + 1919) se narodil 25.02.1832 v městečku Eschlkam v Horní Falci v Bavorském lese jako syn celního správce (Oberzollverwalter) Adalberta Schmidta (1791 - 1862) a matky Karoline, rozené Karg (1800 - 1857). Rodina byla velmi často nucena měnit svůj pobyt tak, jak to vyžadovalo zaměstnání otce. Školní docházka pro Maximiliana Schmidta začala na klášterní latinské škole v Metten u Regensburgu a pokračovala v Straubingu, Pasově a v Horních Frankách, v městě Hofu.
Území Bavorska od roku 1806 bylo tehdy součástí nově vzniklého politického útvaru, Bavorského království (Königreich Bayern) s hlavním městem Mnichovem. Na trůnu byl již 7 let král Ludvík I. Bavorský (1786 - 1868) pocházející z rodu Wittellsbachů.
Ve svých 16 letech se M. Schmidt stal studentem vysoké školy technické v Mnichově. Po dvou letech studia v roce 1850 odchází jako dobrovolník do královské bavorské armády. Jeho vysněným cílem je služba u královského dělostřelectva. Po třech letech vojenské služby přes velkou snahu zastává pouze funkci kresliče topografického úřadu generálního štábu armády.
V té době vzniká již celá řada jeho významných dramat, např. Die Geschwister (1851), Die Freiwilligen (1851), Keine Liebe ohne Eifersuch (1852). Většinou tato díla vydává na vlastní náklady, některá vychází na pokračování v různých regionálních periodikách.
Jako 25letý M. Schmidt píše pravděpodobně vůbec jedinou báseň věnovanou své matce, An meine Mutter zum 57.Geburstage am 1. April 1857. Stalo se tak u příležitosti jejích dubnových narozenin. V listopadu téhož roku matka v poměrně mladém věku umírá. Ve stejném roce dokončil také rukopis básnické sbírky Das Fräulein von Lichtenegg, která mu později přinesla velkou popularitu i na královském dvoře.
M. Schmidt, voják, se aktivně zúčastňuje zavádění nové ruční střelné zbraně se zadním nabíjením zn. Podewils do armády. Je autorem populárního veršovaného návodu k její obsluze. Do tohoto období literární tvorby náleží i jeho malá vojenská kuchařka a několik básní s vojenskou tématikou. Po 9 letech působení v armádě je jmenován inspekčním důstojníkem a je převelen ke Královskému sborů kadetů v Mnichově.
V roce 1863 knižně vychází dlouho očekávaná Das Fräulein von Lichtenegg s věnováním králi Maximilianu II. a další dvě jeho knihy, Der lateinische Bauer a Die Christkindlsingerin.
V den svých 31. narozenin má M.Schmidt soukromou audienci u bavorského krále Maximiliana II. Tento neobvyklý krok bavorského krále pouze potvrdil již tehdejší velkou popularitu jeho literárních děl jak v Bavorsku, tak v královských kruzích.
Ve stejném roce se M. Schmidt žení. Jeho vyvolenou se v Mnichově stává o 12 let mladší, zámožná Auguste Haßlacher (1844–1908).
V roce 1864 dobře finančně zabezpečený M. Schmidt kupuje vilku Midgardhaus nacházející u Mnichova v letovisku Tutzing na západním břehu Würmského jezera (nyní Starnberger See). Toto nádherné místo na samém břehu jezera se pro něj a jeho ženu stane domovem na dobu následujících 6 let.
Brzy po příchodu do Tutzingu se rozhodl vybudovat honosný park u své vilky na samém břehu jezera. M. Schmidt pověřil projektovými pracemi a vlastním provedením celého díla významného bavorského královského zahradního architekta Carl von Effnera (1831 - 1884), který zde pracoval až do roku 1870. Dnes se park nazývá Bagneres-de-Biggorre-Park.
V březnu 1864 umírá bavorský král Maximilian II.a královský trůn zaujímá jeho syn Ludvík II.(1845 - 1886). V roce 1866 vstupuje Bavorsko po boku německých spolkových zemí a Rakouska do prusko-rakouské války. Válka končí porážkou Rakouska a jeho spojenců. Dne 22. srpna 1866 podepisuje král Ludvík II. smlouvu s Pruskem, která de facto tak ukončila nezávislost Bavorska.
V roce 1865 postihne M. Schmidta velké životní trauma. Krátce po narození umírá jeho prvorozené dítě, chlapec.
Následující rok se M. Schmidt účastní v řadách bavorské armády válečného konfliktu s Pruskem. Je povýšen do hodnosti kapitána (Hauptmann) a obdrží za služby králi Rytířský kříž 2. třídy. V roce 1867 je již nemocen a definitivně odchází z armády.
Dva roky poté zakládá v Regenstein továrnu na dřevěné výrobky (Holzzeugfabrik). Dnes je tato lokalita součástí městečka Bad Kötzting. Sem se stěhuje i s rodinou. K investování využívá z velké části finanční prostředky, které do manželství přinesla jeho žena.
Továrna v prvních létech poměrně dobře prosperuje. Ukazuje se ale, že skutečná výše prvotních investic do podnikání byla podstatně vyšší než se původně předpokládalo.
Po několika letech se již objevují v jeho podnikání závažné problémy. Hlavní příčinou byly zřejmě značné škody na majetku způsobené velkými povodněmi. Přispěly k tomu také velkou měrou i finanční spekulace jeho společníka, dále značný pokles cen dřeva na trhu a odbytové těžkosti z důvodu odložení výstavby východní železniční trati. Zanedlouho podnik v Regenstein bankrotuje a nachází se v konkurzu.
Jeho neúspěšný konec podnikání v Kötztingu - Regensteinu dodnes připomíná dům č. 12, Waldschmidthaus - Waldfrieden, sloužící jako jeho regionální muzeum.
V roce 1874 odchází na odpočinek. V jeho literární tvorbě paradoxně začíná nejplodnější období jeho života. Vzniká postupně řada velkých děl, románů a poezie.
V roce 1880 rodina M. Schmidta prožívá radostnou událost, narození posledního potomka, dcery Amandy (1880 - 1958).
M. Schmidt je ale zadlužen, je nucen se s rodinou vrátit zpět do Mnichova. V roce 1882 přichází o letní sídlo v Tutzingu na břehu Würmského jezera. Tady přijímal se svou ženou významné návštěvy, mezi nimi i bavorského krále Ludvíka II. nebo císařovnu Alžbětu.
Je známo, že mezi jeho přátele patřili např. norský dramatik Henrik Ibsen, germanista Dr. Franze Munckner nebo významný představitel německé historické malby Karl Theodor von Piloty (1826 - 1886). Novým majitelem vilky v Tutzingu se stal Simon Ferber.
V té době Schmidtovo dílo již čítá více než 40 děl. Jsou to povídky, dramata, romány, libreta, ale i poezie. Celá řada děl z prostředí Horního Bavorska vznikla na popud Ludvíka II., např. Der Leonardiritt (1881), Die Fischerrosl von St. Heinrich (1884) aj.
Z pohledu českého čtenáře stojí za zmínku Der Hergottsmantel z roku 1882. Knihu přeložil do češtiny Jan Osten (1871 - 1901), vl. jm. Jan Ohrenstein. Vyšla v roce 1877 pod názvem Pánbíčkův plášť, kulturní obraz ze Šumavy v českém vydání Pražských úředních novin „Pražské noviny“ jako VIII. svazek.
V roce 1884 král Ludvík II. ocenil dosavadní literární činnost M. Schmidta a jeho dřívější službu v armádě a jmenoval ho členem královské rady, Hofratem. Podnětem k tomuto kroku byly především Schmidtovy knihy Die Fischerrosl von St. Heinrich a Der Leonardiritt, které si velice oblíbil. Na nočním stolku Ludvíka II. před jeho utonutím ve Starnberském jezeře údajně ležela právě rozečtená Schmidtova romantická novela Leonardiritt.
9. června 1886 byl Ludvík II. bavorskou vládou zbaven svéprávnosti. Jako regent se ujal trůnu jeho strýc Luitpold. Krátce nato 13. června byl však Ludvík II. za záhadných okolností nalezen mrtvý. Králem se měl stát Ota I.,bratr Ludvíka II. který však nebyl kvůli duševní nemoci schopný vládnout. Nadále tak jako regent vládl až do své smrti Luitpold Karl Wilhelm, třetí syn Ludvíka I.a bratr Maxmiliana II.
Krátce za sebou následovala vydání dalších dvou významných Schmidtových děl, divadelní hra König Ludwigs Walhallafahrt (1886) a román s'Lieserl vom Ammersee (1887).
Kromě literární činnosti M. Schmidt se zajímá o rozvoj turistiky v Bavorském lese. V roce 1890 zakládá Landesverband zur Hebung des Fremdenverkehrs (Národní sdružení pro povznesení cestovního ruchu).
O pět let později v Mnichově zorganizoval první folklorní krojovaný průvod v rámci Oktoberfestu, který se pořádá dodnes. V této době také dokončil rukopis historického románu, který má vztah i k české straně Šumavy, Die künischen Freibauer (1895), Králováci.
M. Schmidt se dožívá šedesáti let jako velmi populární a oblíbený básník, spisovatel a dramatik. Jeho knihy se staly v Bavorsku z dnešního pohledu bestsellerem konce 19. století. Eschlkam, Furth im Wald, Lam a další města mu spontánně udělují jako projev úcty čestné občanství.
Také princ regent Luitpold (1821 - 1912) byl nejen velkým obdivovatelem literárních děl M. Schmidta, ale i jejich pilným čtenářem.
V roce 1888 M. Schmidt získává další královskou poctu. Princ regent Luitpold mu propůjčuje čestný dědičný predikát (titul) před jeho příjmení, genannt (gen.) Waldschmidt, v překladu znamená zvaný Waldschmidt.
Roku 1906 byl spolu s prof. Paulem Heysem jedním ze dvou německých kandidátů na Nobelovu cenu za literaturu. Tuto cenu nakonec získal Heys v roce 1910.
V červenci 1909 byl položen základní stavební kámen k památníku M. Waldschmidta na vrcholu Großer Riedelsteinu (1 133 m). Tento vrchol je součástí horského hřebenu Kaitersberg. Projekt vypracoval významný mnichovský architekt prof. Georg Hauberriser (1841 - 1922), který projektoval mj. přestavbu (1895 - 1909) moravského hradu Bouzov. Slavnostní odhalení proběhlo bez účasti básníka dne 22. srpna 1909, kterého zastupoval jeho syn. V letních měsících je tento udržovaný památník cílem mnoha turistů jak z Německa, tak z Čech.
V roce 1910 Waldschmidt dokončil rukopis autobiografie Meine Wanderung durch 70 Jahre, který knižně nebyl nikdy vydán. K jeho napsání jej podle slov básníka inspiroval Karel Klostermann.
|
|
Foto: Franz Amberger, Kötztinger Zeitung
M. Waldschmidt v roce 1912 se stal čestným členem společnosti německých spisovatelů, Deutsche Schriftstellerverband, jemuž také léta předsedal.
M. Waldschmidtovi se připisují rovněž zásluhy o masové rozšíření tzv. Hartauerovy šumavské hymny „Tief drin im Bömerwald", v české části Šumavy pod názvem Na krásné Šumavě. Část textu této písně Waldschmidt použil jako motto ke své knize Am golden Steig (1893)
Ve stejném roce knižně ještě vychází román Hančička, chodské děvče (Hančička, das Chodenmädchen). V originále vyšel celkem v 17 vydáních, v roce 1903 byl i zdramatizován a později zfilmován.
Mezi poslední Waldschmidtova díla patří sbírka Vom guten alten Schlag (1916) a básně s příznačným názvem Abendglocken (1917), Večerní zvony.
V roce 1919 Maximilian Schmidt, gen. Waldschnidt v Mnichově umírá zcela slepý ve věku necelých 88 let. Je pohřben na Starém jižním Mnichovském katolickém hřbitově.
Waldschmidtova společnost
V roce 1984 byly založena v Eschlkamu Waldschmidtova společnost. Jejím cílem bylo uchovat v paměti dalších generací obyvatel Bavorského lesa rozsáhlé literární dílo M. Waldschmidta čítající více než stovku románů, básní, divadelních her aj.
Od roku 1985 společnost každoročně vyhlašuje svého laureáta v oboru literatura, hudba a výtvarné umění. Prvním laureátem byl Thornwald Friedl, vl. jm. Siegfried Peter (1915 - 2008), autor mnoha poutavých knih s dějem zasazeným do Bavorského lesa a Šumavy, např. Erlebnis Bayerischer Wald nebo romány Der böhmisch' Girgl, Die Müllerbuben von Eschlkam a mnoho dalších.
Laureátem pro rok 2010 se stal společně s publicistou a archivářem Wernerem Perlingerem z Furth im Waldu první Čech, Zdeněk Procházka z Domažlic, publicista, uznávaný odborník na historii Chodska a Českého lesa.
Po M. Waldschmidtovi je pojmenováno v Bavorsku mnoho ulic, náměstí a parků. V řadě míst se nachází pamětní desky s jeho jménem. Řečeno jinými slovy, Maximilian Schmidt gen. Waldschmidt v Bavorsku v podvědomí tamních obyvatel stále žije. Myslím, že to může být i velkou inspirací pro nás Čechy, abychom nezapomínali na naše významné předky tak, jak to často činíme.
Plzeň, 15.12.2010
Josef Růžička
Tento článek byl prvně publikován v týdeníku Nové Klatovsko, č. 49 / 10.12.10. str. 25 - 27.
Autor udělil souhlas k jeho prezentaci na informačním serveru ŠumavaNet.CZ.