Český kráter - stálá expozice v Environmentálním centru

Výstava v Železné Rudě představuje vybrané horniny, minerály a další předměty jako „svědky“ dávné katastrofy a je pokračováním světové premiéry Českého kráteru z Jihočeského muzea v Jižních Čechách.

O kráteru ve kterém žijeme.
Unikátní výstava Český kráter v Environmentálním v Železné Rudě

Nejprve si položme otázku: „Proč výstava o Českém kráteru“? Zdálo by se že na Zeměkouli, tím pádem i v Čechách, máme geologicky vše vyřešené, vše chápeme a co nám ještě chybí do úplného porozumění našeho světa, jsou jen vzdálená tělesa sluneční soustavy. Naše území je také pokryto geologickými mapami a zkoumané geology od prvních začátků geologie a mohli bychom snadno nabýt dojmu, že všechno již bylo rozřešeno, popsáno a zbývá jen poopravit někde málo rozsah žulového tělesa či křídového útesu.

Varovným signálem upozorňujícím na pochybení takovéhoto chápání může přijít odkudkoliv a to zvláště ze strany nových metodik geologického výzkumu či od odborníků z jiného odvětví než je nauka o Zemi, geologie, případně i od laiků dívajících se na zemské útvary nezaujatýma očima.

Takovým geology později spíše přehlédnutým signálem bylo nejprve upozornění italského astronoma Galilea v roce 1610, kterému se hodily pro srovnání Měsíce se Zemí právě Čechy a jako první také útvary (meteoritické krátery) na Měsíci s Čechami porovnal. Myšlenku sepětí zvláštního útvaru Čech s kosmickými pochody, opětně oživili až v roce 1988 američtí astronomové při studiu družicových snímků Země. Tentokráte se mezi našimi geology našli odborníci, kteří měli již dostatečné znalosti s meteoritickými krátery na Zemi a ve svém vědeckém vrcholu byli u snímkování a výzkumu Měsíce a u diskusí, které probíhaly o tom zda jsou krátery na Měsíci sopečného či dopadového, rozuměj meteoritického původu. Pro ně nebyl podnět od amerických astronomů jen ojedinělým hlasem, který není třeba vzíti vážně. Profesor Bouška se narodil a prožil mládí v Soběslavi a možná tradovaná zpráva o strkovském kamenném dešti, který byl popsán jako meteoritický roj dříve než francouzská akademie se dohodla na tom, že kameny mohou padat z nebe a naleziště vltavínů, kterým zasvětil podstatnou část své profesní kariéry měly vliv na to, že vzal zprávu o Čechách jako o meteoritickém kráteru vážně. Profesor Bouška také osobně řadu meteoritických kráterů navštívil. Opravil nesmysl, že by se mohlo jednat o nedávný dopad podobně jako je tomu u německého kráteru Ries, odkud pocházejí vltavíny. Zároveň dovodil, že se podle hornin muselo jednat o událost starší než jedna miliarda let. Meteorit ale zanechal takovou stopu, že kruh původního kráteru se zachoval i přes pozdější „vrásnění“.

Jak už to tak chodí při podobných zprávách se z řad oficiální vědecké obce neozve hurónský pokřik jako při fotbalovém gólu, spíše naopak. Nemůžeme to vědcům míti za zlé, protože tito lidé spojili svoji vědeckou kariéru často s názorem, který zde začíná dostávat závažné trhliny a vědci se cítí zaskočeni, zahnáni do slepé uličky. Chápání Čech jako meteoritického kráteru se proto ocitlo na stránkách spíše esoterické literatury a objekt se nestal předmětem bádání vědecké obce. Ta čekala a čeká na „důkaz“ (nebo vlastně na popření?) jevu. Takovým důkazem pro vědeckou obec jsou minerály buďto vzniklé nebo přeměněné za vysokých tlaků, drcené horniny a horniny vyvržené a nazpátek spadlé spolu s dopadovými taveninami. Nutno podotknouti, že vědeckého „souhlasu“ nemusí být dosaženo úplně a jak nás učí zkušenost s krátery na Zemi, ještě dnes se najde řada geologů pro něž nejznámější Barringerův meteoritický kráter Arizoně je útvarem vzniklým rozpouštěním solných vrstev či kráter Ries sopečným útvarem. Vůbec se nebere do úvahy, že je zde dlouhá řada dalších rysů, které samy o sobě svědčí o dopadu někdejšího kosmického tělesa.

Proto je velmi silnou známkou samotný rozměrný kruhový tvar, pro který nemá geologie vysvětlení (v Čechách ca 260 x 240 km). Geologie zná sice kruhové útvary, ale největší sopečné jícny nepřevyšují 30 x 100 km (Toba kaldera v Indonésii). Pro ostatní pochody jako výstup hornin z hloubky či něco podobného je zde kromě problému jak získáme prostor pro onen výstup i to, že podobné horniny které by odpovídaly pevnému chování jsou pod Čechami zatlačeny naopak dolů. Je zde dolík v těžkých a tuhých horninách hlubokého podloží. Z tohoto důvodu pánové Papagianis a El Baas nezaváhali ani na chvíli a Čechy popsali jako meteoritický kráter stejným způsobem jak tomu přivykli při studiu ostatních světů sluneční soustavy.

K silné známce kruhovitého obrysu vnitřní pánve přibyly časem další znaky. Jsou to rozsáhlé žíly překrystalovaných skel s úlomky, diamanty v Krušných horách, šokově postižený křemen, drcené granáty, granáty s lemem ukazujícím na jejich rozklad za vysokého tlaku a řada dalších.

Výstava v Železné Rudě představuje vybrané horniny, minerály a další předměty jako „svědky“ dávné katastrofy. Otázkou bylo také jak nejlépe seznámit veřejnost s tímto tématem. Vždyť ani většina z řady geologů nemá dostatečně široké povědomí o tom co kráterovací pochod obnáší. (Nepociťovali zatím za nutné se tímto problémem v Čechách zabývat). Rozhodli jsme se proto výstavu doplnit videoprojekcí, kde je v animaci zobrazen kráterovací pochod v jednotlivých postupně probíhajících dějích a doklady jejich průběhu. Do filmu jsou zahrnuty záběry z unikátních pokusů napodobující vznik věnce okolních hor při mladších vrásněních. M. K studio z Týna nad Vltavou se zdařile zhostilo sestavení filmu, který doplnilo vlastními scénkami. Například velmi úspěšný je zachycený dopad kapky na vodní hladinu napodobující vznik přechodné kráterové dutiny a její zhroucení. Další výstižný doplněk představuje model Čech z období před dvěma miliardami kdy byl kráter vytvořen od pí J. Kremlové z Jihočeského divadla a scénka s figurinou Galilea a replikou jeho dalekohledu rovněž vytvořené pí J. Kremlovou.

Výstava v Železné Rudě je pokračováním světové premiéry Českého kráteru z Jihočeského muzea v Jižních Čechách a proto unikátním představením nejstarší geologické historie Čech. Čechy tím geologicky vyjímá jako mimořádnou zvláštnost (ke které se časem přidají další zemské útvary zvláště z okolí Středozemního moře). Tím poukazuje i na odlišnosti, které na Zemi byly od jejího ranného stádia stejně jako je vidíme na odlišné povaze přivrácené a odvrácené strany Měsíce či na Marsu. Upozorňuje na nebezpečí bezduchého přejímání vzorů, které mohou částečně vysvětlovat například geologii západního pobřeží Spojených států, ale již zběžný pohled na mapu nás přesvědčí o jejich neplatnosti pro území Střední a Jižní Evropy.

Tím jsme ještě úplně neodpověděli na shora danou otázku. Poslední a ten nejzávažnější důvod výstavy je ten, že kruhové stavby, meteoritické krátery, mají rozhodující vliv na rozmístění ložisek rud a dalších nerostných surovin. Proto je důležité poznání jejich vzniku a dalšího vývoje. Všem zájemcům o zeměpis a přírodu Čech doporučujeme její návštěvu.

V honinách okolí Železné Rudy místě původního okraje kráteru byly zaznamenány pochody spojené s tvorbou kráteru a podrobnější informace ktéto problematice přibližuje výstava hornin – geopark u školy J. Klostermanna.

RNDr. Petr Rajlich, CSc.