Obsah stránky
Seidel, Josef - fotograf staré Šumavy
Josef Seidel *1859 - +1935 - šumavský fotograf, jehož fotografie zachycující především jihovýchodní část Šumavy jsou jedinečnou obrazovou kronikou česko - německo - rakouského pomezí na rozhraní 19. a 20.století. Josef Seidel je bezesporu největším a nejuznávanějším obrazovým kronikářem Šumavy.
|
|
Nejprve se vyučil malířem skla a porcelánu. Základy fotografování J. Seidel získal u jistého fotografa ve Slezsku. V roce 1880 jako pomocník fotografa, jak to tehdy bývalo zvykem, se vydal na zkušenou do světa.
První místem, kde začal sbírat profesní zkušenosti, bylo město Kolozsvar (dnes rumunská Kluž) v Sedmihradsku, u odborného fotografa Veresse. Po Štrasburku, Kroměříži a dalších místech nakonec zakotvil ve Vídni u fy Josef Löwy. V roce 1886 následoval dále krátký pobyt v Opavě a Prachaticích, kde pravděpodobně zhotovil své první snímky se šumavskou tematikou.
V roce 1891 za spolupráce fotografa Adalberta Rehnerta ze Slezska zhotovil ze svých některých snímků první diapozitivy velikosti 8 x 8 cm. Diapozitivy později rovněž koloroval.
Samostatnou podnikatelskou činnost úředně zahájil dne 24.01.1893, kdy je zapsán v Českém Krumlově do živnostenského rejstříku.
Po tragické smrti českokrumlovského fotografa Gottharda Zimmera dočasně vede podnik jeho žena. 1.srpna 1886 J.Seidel nastupuje do této firmy jako vedoucí obchodního oddělení. Dne 2.října 1901 kupuje od Karolíny Zimmerové dům s ateliérem č.p. 260, včetně jeho vybavení.
J.Seidel se v té době věnuje především portrétnímu žánru, tzv. společenské fotografii, fotografuje Český Krumlov a jeho okolí. Je si ale dobře vědom, že je třeba hledat další pole působnosti, které by mu poskytovalo stálý finanční zisk bez ohledu na roční období nebo zeměpisnou polohu jeho fotoateliéru.
J.Seidel se po roce 1901 začíná intenzivněji koncentrovat na fotografování šumavské krajiny a jejích obyvatel. Mnoho těchto snímků zachycuje také obyčejného obyvatele Šumavy při jeho každodenním životě a práci. K dopravě za svým cílem používá vedle bicyklu, motocykl Laurin & Klement, v zimě navíc i lyže. Okolím je pokládán za průkopníka lyžování a motorismu.
První dokumentované fotografie z české části Šumavy pochází od Ignáce Kranzfeldera a jsou zhotovené v době 1874 - 1877, kdy byl budován Špičácký tunel a železnice z Klatov do Železné Rudy.
Po svém úplném osamostatnění zakládá nakladatelství Böhmerwaldverlag - Josef Seidel. Nepřeberné množství záběrů ze Šumavy, Novohradských hor, Českokrumlovska a odjinud využívá při vydávání pohlednic. Jsou to právě pohlednice, které v následujících letech přinesly J. Seidlovi nebývale velký věhlas a uznání.
Jeho firmě se v té době stále více daří, od jednotlivých fotografických záběrů se vyrábí až 1 000 ks pohlednic. Značný ohlas si získaly u zákazníků turistické pohlednice zejména s motivy šumavské přírody, pohledy ze Špičáku, šumavských jezer aj. Seidlovy pohlednice byly charakteristické tím, že řada z nich měla již vkopírovánu signaturu autora a stručný popisný text.
V roce 1905 J.Seidel staví nový domu s ateliérem v Českém Krumlově, v Linecké ul. Ve věku 46 let se ožení s Elizabeth Brod, odbornou učitelkou pocházející z korutanského Griffen. Ke sňatku dochází 25.11.1905 v evangelickém kostele v Českých Budějovicích. Po třech letech manželství se Seidlovým narodí dvojčata, Helmut a Franz. Posledně jmenovaný je osudově předurčen k tomu, aby po smrti svého otce převzal firmu. Po dalších dvou letech přichází na svět ještě syn Arnold.
V roce 1908 J.Seidel absolvuje v Mnichově na odborné fotografické škole Lehr und Versuchsansalt für Photographie (Učební a výzkumný ústav pro fotografii) mistrovský kurz fotografie. Zajímavostí je, že na stejné škole v roce 1901 - 1903 studoval jiný významný český fotograf, příbramský rodák, Fr. Drtikol (1883 - 1961), který mj. portrétoval TGM, Edvarda Beneše, Leoše Janáčka aj.
J.Seidel byl po celý svůj život především velký experimentátor. Patří např. k prvním profesionálním fotografům u nás, kteří začali používat k výrobě barevných pohlednic techniku tzv. autochromu. První barevné pohlednice pravděpodobně zhotovil již v roce 1910. Mimo této techniky se např. ještě zabýval trojbarevnou fotografií. Velkého uznání v barevné fotografii technikou autochrom dosáhl v Českém Krumlově také vědec, chemik Karel Šmirous (1890 - 1981).
J.Seidel svým snímkem slavné Krumlovské madony (14. stol.) objevil kulturnímu světu nejslavnější dílo Mistra Krumlovské madony, představitele tzv. krásného slohu v českém gotickém sochařství. Plastika je umístěna v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. K zajímavosti patří také to, že J.Seidel byl jedním z prvních vůdců sociální demokracie v Českém Krumlově.
Dne 21.října 1935 ve svých 76 letech J.Seidel náhle umírá a je pohřben na místním městském hřbitově.
Syn František Seidl
Živnost přebírá jeho sedmadvacetiletý syn František (1908 - 1997) jako pokračovatel rodinné tradice. Prosperující podnik v Českém Krumlově v té době má 11 zaměstnanců a tři oddělení - portrétní, pohlednicové a amatérské. Blíží se ale neodvratně začátek války a s ní spojené útrapy, které zasáhnou velice bolestně F. Seidla a jeho nejbližší.
F. Seidel v roce 1939 - 40 je po udání nejprve krátce vězněn v Českém Krumlově, poté 10 měsíců gestapem v rakouském Linci. S velkou dávkou štěstí unikne cestě do koncentračního tábora Buchenwald. V roce 1946 je svědkem nuceného odsunu své snoubenky Marie (Mitzi) a bratra Helmuta (dvojče) do Německa. Mladší bratr Dr. Arnold Seidel padl na frontě u Kyjeva. Pozdější manželka F. Seidla se po složitých jednáních v roce 1958 vrací zpět do Českého Krumlova.
Po roce 1948 následuje období perzekuce. Ateliér v Linecké ulici je veřejnosti uzavřen. F.Seidel pracuje na různých místech v Českém Krumlově v komunální sféře, nejdříve jako vedoucí, později jako řadový pracovník. Větší část archivu negativů pohlednic přechází v roce 1949 pod tehdejší Ministerstvo informací a osvětu. Mnohaleté výsledky práce otce a syna Seidlových v 50. letech vydává na pohlednicích Státní nakladatelství ORBIS.
Ve svých 89 letech F. Seidel umírá a je pohřben ke svému otci do rodinné hrobky na městském hřbitově v Českém Krumlově. Tímto se uzavírá jedna část historie šumavské fotografie, která není stále ještě plně probádána a je zřejmé, že v krátké době nebude. Dochovaný archiv negativů řádově v desítkách tisíců, alba snímků, dobová fotografická technika a další exponáty poskytují jedinečný materiál všem těm, kteří mají zájem o hlubší studium historie fotografie a poznání osobností Josefa a Františka Seidlových.
Museum Fotoateliér Seidel v Českém Krumlově
Jedinečným unikátem evropského významu, který stojí za zhlédnutí, je Museum Fotoateliér Seidel v Českém Krumlově. V nedávno restaurovaném secesním domě se nachází původní Fotoateliér Seidel s plně funkčním ateliérovým vybavením z přelomu 19. a 20. století, počínaje fotoaparáty, zákaznickými knihami, katalogy fotografických záběrů, s plně vybavenou fotokomorou a vším, co k takovému fotoateliéru náleží. Můžete i nahlédnout do malého obývacího pokoje a ložnice posledních obyvatel domu, Františka a Marie Seidlových.
Další fotografové Šumavy - současnící Josefa Seidela
Šumavskou dobovou tématikou se zabývala také celá řada dalších významných fotografů, např. František Fridrich (Praha), Franz Veits (Volary), Gustav Adolf Quast (Sušice), M. Kopecký / Kopetzky (Vimperk) nebo František Krátký (Kolín) aj. Tak velkého uznání jako Josef Seidel nikdy ale nedosáhli.
Odkaz J. Seidela
Josef Seidel se svým synem Františkem zanechali po sobě zcela mimořádně výjimečný poklad, dobové fotografie zachycující především jihovýchodní část Šumavy. Fotografie svým žánrovým rozsahem a profesní kvalitou jsou jedinečnou obrazovou kronikou česko - německo - rakouského pomezí na rozhraní 19. a 20.století. Jejich dochované celoživotní dílo je jen těžko srovnatelné s dílem některého z jiných profesionálních fotografů tehdejší doby v Českých zemích. Josef Seidel je bezesporu největším a nejuznávanějším obrazovým kronikářem Šumavy.
Autorizace příspěvku: Ing. Petr Hudinčák, 03.11.2009, ved. projektu Museum Fotoateliér Seidel, Český Krumlov
Tento příspěvek byl původně uveřejněn v Železnorudském zpravodaji č. 11 / 2009, str. 14 - 15.
Autor poskytl souhlas s jeho uveřejněním na informačním serveru ŠumavaNET.CZ
Josef Růžička, Plzeň